Denivky

Denivky u nás v zahradě

Když nevinný koníček přeroste v zaměstnání je to radost. První denivky jsem získal do své sbírky někdy v roce 2003 a náhoda tomu dala, že jsem koupil zahradu nedaleko jednoho sběratele denivek v Třebověticích. Po pár letech se počet denivek rozrůstal a po přestěhování sbírky do nynějšího bydliště v Mravíně, kde plocha zahrady dovolila další rozšiřování sbírky až do nynějšího počtu 750 ks odrůd. Na zahradě návštěvník nalezne od botanických druhů, přes staré šlechtění denivek až po nejnovější odrůdy pocházející od předních amerických šlechtitelů. Každoročně vybíráme ze sbírkových denivek kolekci cca. 50 – 100 odrůd, které jsou napěstovány v 3 litrových kontejnerech a prodávány zájemcům z řad zahradnických firem, zahradních center nebo zájemcům z řad malopěstitelů. Každý rok pořádáme výstavu denivek a to vždy druhý víkend v červenci (pátek – neděle od 9 do 18 hodin), kde si zájemce může vybrat a zakoupit kvetoucí denivky a nejen denivky, ale i jiné kvetoucí trvalky, traviny, bylinky, okrasné keře a stromy.

O denivkách

Hemerocallis je latinské pojmenování, vycházející z řeckého „hemera“ - den a „kallos“ - krása, které v 18. století použil Carl von Linne ve své binomické nomenklatuře. Tehdy ji začlenil do čeledi Liliaceae spolu s rody Hosta, Kniphofia a Aloe. Nyní má však denivka vlastní čeleď Hemerocallidaceae. Ani tato čeleď není definitivní, protože nedávná molekulární studie DNA ukazuje, že velmi blízké denivkám jsou rody Phormium, Dianella, Excremis, Stypandra a Thelionema z čeledi Phormiaceae z řádu Asparagales.

Denivky rostou planě na vlhkých loukách, podél řek a na okrajích lesů v západní Asii (Čína, Mongolsko, Východní Sibiř, Severní a Jižní Korea a na Japonských ostrovech Honshu a Hokkaido). Jejich pěstování je staré několik tisíc let. První zmínka pochází z let 2697 před naším letopočtem, kdy Chi Pai psal o denivce jako o zelenině a léčivé rostlině, až mnohem později se začala používat jako okrasná rostlina. V Číně se pěstoval druh H. fulva nazývaný místně „hsuansao“ pro své uklidňující až mírně halucinogenní účinky, mladé výhonky se vařily a dávali na zklidnění pozůstalím na pohřbech. Do Evropy (Maďarsko) se pravděpodobně dostal nejdříve druh H. lilioaphodelus (také uváděn jako H. flava), později připlula na lodi do Portugalska nejpěstovanější H. fulva. První novodobou zmínkou je popis v „Historie of plantes“ (1597), kde ji popsali Clusius (1525 – 1609) a Lobel (1538 – 1616). Během následujících století se dostali do Evropy další druhy, například H. minor. Mezi známé lovce rostlin bezesporu patří Wilson, Forrest a Kingdon – Ward, kteří objevili několik nových druhů denivek zejména v v Západní Číně, kde rostly druhy jako H. dumortieri (Phillip von Siebold) a H. middendorffii (Alexander von Middendorf). V roce 1869 se objevila v Evropě poprvé plnokvětá forma H. fulva ´Flore Pleno´, poté H. citrina a H. fulva ´Maculata´.

Prvním vyšlechtěným hybridem byla odrůda ´Apricot´v roce 1893, jednalo se o šlechtění mezi H. lilioasphodelus a H. middendorffii, které provedl George Yeld (1845 – 1953), na přelomu 19. a 20. století spolu s Amosem Perrym byli jedinými anglickými šlechtiteli denivek.

Plnokvěté denivky

Denivka se na Českých zahradách objevuje mnoho desítek let. Ale ne každý ví, že kromě odrůd s šesti okvětními plátky existují odrůdy, které mají osm, deset a dokonce některé osmnáct okvětních plátků. Tyto často připomínají spíše květy plnokvětých narcisů, růží, kamélií nebo pivoněk. Také barevná škála je pestrá od bílých ´SCHINICKEL FRITZ´, zlatožlutých ´CONDILA´, růžových ´DOUBLE PASION´ až po fialově purpurové květy odrůdy ´NIGHT EMBERS´. Zprvu se objevovali na našich zahradách jen botanické druhy denivek jako například Hemerocallis lilioaphodelus L. nebo Hemerocallis fulva L. a právě u druhu H. fulva existují přírodní formy s plnými květy. První odrůdou je 'FLORE PLENO' s 15 – 18 okvětními plátky, která byla nalezena v Číně. Pro svoji sterilitu způsobenou třemi sadami chromozomů se nedala použít k dalšímu šlechtění. Květy má oranžové s červeným okem. Velmi podobná je Japonská H. fulva 'KWANZO' s 7 – 12 plátky, které jsou na rozdíl od předešlé méně nazpět zahnuté. Plnokvětá a velmi zvláštní je také 'KWANZO VARIEGATA' s panašovanými listy.

Plnokvěté tetraploidní odrůdy

Tetraploidních, plnokvětých denivek není mnoho. Na našem trhu lze zatím zakoupit pouze odrůdu 'NIGHT EMBERS', kterou v roce 1997 vyšlechtil Patrick Stamile. Dorůstá 75 cm, květy jsou tmavě červené se zvlněným, bílým okrajem. U sběratelů lze nalézt ještě další odrůdy stejného šlechtitele 'DOUBLE IMAGE' a 'OUTRAGEOUS FORTUNE'. Od šlechtitele Roycrofta se lze setkat s 'WINYAH DOUBLE PURPLE' a 'WINYAH DOUBLE RED'. Nevýhodou plnokvětých odrůd v našich podmínkách je chladné počasí v červnu a v červenci, kdy tyto odrůdy mohou vykvést pouze poloplnými či jednoduchými květy.

 

Denivky v kuchyni

Ve staré Číně se denivka nepěstovala jako okrasná květina, ale používala se v kuchyni, buď syrová, dušená či vařená. Konzumují se výhradně poupata nebo květy a to všech barev a tvarů.

 

Recept: Vepřové nudličky s denivkou

300 g vepřového masa, sojová omáčka a škrobová moučka, 1 větší cibule, 3 lžíce oleje, 20 g sušených hub, 5 poupat denivky, lžička cukru, 2 lžíce vína, sůl.

Vepřové maso nakrájíme na nudličky, smícháme se sojovou omáčkou a škrobovou moučkou a necháme odležet alespoň hodinu v chladu. Na pánvi rozpálíme olej, osmahneme cibulku a přidáme maso, cukr a za stálého míchání opékáme. Když maso změní barvu, přidáme víno, sušené houby a nadrobno nakrájená poupata. Podáváme s rýží, bramborákem či s omeletou

 

Použití: do zeleninových salátů, omáček jako přízdoba obložených mís, do drinků a na cukrářské výrobky.

 

Pěstování denivek

Podmínky pěstování:

Na vlastní pěstování jsou denivky nenáročné, nejlépe se jim daří v propustné, dostatečně vlhké půdě s dostatkem humusu. Nejvhodnější je mírně kyselé pH 6, ale dobře roste i v půdách mírně alkalických. Nejvíce živin potřebuje rostlina na jaře v době růstu, při vývoji květních stvolů a v srpnu, kdy odnožuje. Velmi dobře roste je-li mulčována kompostem, kůrou, štěpkami nebo drcenou slámou. Stanoviště volíme slunné.

Sázení:

V zemi má denivka hlíznaté kořeny, které při sázení prostokořenných rostlin zakrátíme o ¼ až ½. To podpoří jejich následný růst a lepší zakořenění. Kořeny rozložíme a přisypeme kvalitní zeminou tak, aby kořenový krček byl jen 1 – 2 cm pod povrchem. Hluboké zasazení způsobuje zakrnění a trávovitý růst rostliny, která méně kvete a někdy může uhynout. Optimální teplota pro růst kořenů je 8°C, ikdyž rostou v rozmezí 2-18°C. Proto je nejvhodnější doba pro výsadbu jaro (III-V) nebo podzim (IX-X) alespoň 6 týdnů před příchodem mrazů. Kontejnerované rostliny můžeme sázet po celý rok. Jsou-li kořeny v květináči hustě nahloučené, opatrně je roztrhneme.

Spony:

Denivky sázíme do sponu podle jejich vzrůstu.

Typ vzrůstu

výška rostliny

spon výsadby

Velmi vysoké

100 a více cm

100x80 cm

Vysoké

80-100 cm

80x60 cm

 

Středně vysoké

60-80 cm

60x40 cm

Nízké

méně než 60 cm

40x30 cm

Ošetřování během roku:

  • Na jaře nehrozí-li silné mrazy odstraníme loňské listy.
  • V dubnu hnojíme Cereritem.
  • V červnu zaléváme Kristalonem plod a květ.
  • V srpnu odstraníme odkvetlé stvoly.
  • V září dělíme trsy staré 4-6 let.
  • Před příchodem mrazů přikrýváme chvojím choulostivé stálezelené odrůdy (tzv. evergreeny).

Kvetení:

Denivky sázené na podzim následující rok méně kvetou, zpravidla mají jen jeden květní stvol s 8 – 12 květy (velmi závislé na odrůdě). V dalším roce lze očekávat 2 – 3 stvoly s 14 – 18 květy na každém z nich, které jsou velmi kvalitní. Ve třetím roce jsou trsy dostatečně rozrostlé a přináší 5 – 8 stvolů s 20 – 25 květy. Mezi 4 a 6 rokem jsou denivky nejvyvinutější a právě v tuto dobu je nejvhodnější rozsazení, protože v dalších letech dochází ke zmenšování výhonů a květů.